Videohry jsou pro mnohé lidi velkým tématem, zvláště u dětí. Není snad nikdo, kdo by na ně neměl nějaký názor. Zatímco jedni říkají, že učí děti násilí a že se na nich mohou stát závislými, jiní je obhajují, že se s jejich pomocí mohou děti učit. Je jasné, že u takto kontroverzního tématu byla provedena řada studií, a to jak u dětí, tak u dospělých. Zkoumaly se nejen změny v chování, ale také ve struktuře mozku samotného. A jak už to tak bývá, ukázalo se, že pravda je spíše někde uprostřed.

Faktem je, že zdaleka ne všechny hry jsou nevinné. V některých se objevuje realistické násilí, v jiných zase erotika, případně oboje. A je jasné, jaký by něco takového mohlo mít vliv na mladou mysl. Proto však také existuje stupnice, která nám může říci, pro jakou věkovou kategorii je daná hra vhodná. A ta musí být na obalu jasně vyznačena, takže zákazník ještě před koupí ví, zda je pro jeho dítě vhodná.

Pak je zde samozřejmě také fakt, že některé hry mohou být skutečně edukativní, i když se to na první pohled nezdá. Vzhledem k tomu, že většina z nich je v angličtině, učí děti tomuto jazyku. Také mnohdy trénují paměť, reflexy či schopnost kooperace s ostatními, což jsou všechno věci, které se v budoucnu mohou hodit.

Je však potřeba také uvážit to, že hra dítě v podstatě přenese do jiného světa, kde může být tím, kým chce. To je samozřejmě dobrá metoda jak se zbavit stresu a odpočinout si od starostí všedního dne. Je však potřeba dávat pozor, aby dítě tento fiktivní svět nezačalo preferovat před tím skutečným.

V takovém případě bychom kromě zkrácení času, který může strávit hraním, měli popřemýšlet o tom, proč je pro něj tento fiktivní svět o tolik přitažlivější. Nemá náš potomek nějaké problémy, před kterými tímto způsobem uniká? I tady totiž platí, že pouhý zákaz řeší pouze symptomy, nikoliv problém samotný.