Máte rádi hry? A hrajete si rádi? Já ano, i když mi už dávno bylo třicet let tak, tak si i tak moc ráda hraji. Baví mě hrát třeba deskové hry. Ale to baví asi každého. Tohle mám díky svým dětem. Mám tři děti, které nemají otce. Takže jim musím všechno vynahrazovat já. Ale vůbec mi to nevadí. Protože já sama jsem vyrůstala bez otce. Musím říct, že někdy to byl opravdu složité, ale někdy zase opravdu skvělé. Nikdo mi alespoň nezakazoval chodit večer ven. Sice mojí mamince taky moc vadilo, že se loudám po nocích venku, ale bohužel jsem byla taková, že mi to bylo absolutně jedno. Myslím si, že tam asi chyběla mužská otcovská ruka.

Tohle si totiž říkám i já, když mám své děti bez otce. Opravdu mě to moc mrzí. Jejich otec totiž nejeví vůbec žádný zájem o děti, což mě velmi mrzí. Protože mé děti po otci touží a chtějí ho poznat. Jenomže jejich otec byl doma naposledy před pěti lety a myslím si, že už ani neví, že nějaké děti má. A vůbec nechápu takové může, že vůbec chtějí své děti, když na ně vůbec nemají čas.

Tak jsem si řekla, že o své děti se musím starat sama a taky si s nimi hrát. Mou dceru nejvíce baví hra na schovávanou. A myslím se, že je to taková skvělá hra, protože tohle jsem hrála taky, když jsem byla malé dítě. Zatímco můj syn má zase rád hru, která spočívá v tom, že se schováváme. Je to klasická hra schovávaná, která je opravdu zábavná. A tu hru schovávanou jsem hrála taky, když jsem byla malé dítě. Takže taky mé děti učím takové hry, které jsem hrála já, když jsem byla malá. A taky jistě znáte hru, když jste skákali panáka anebo gumu. Opravdu nejlepší hra z mého dětství je, když jsem skákala gumu. Myslím si, že mým dětem se to taky bude líbit a příští rok a to naučím. Nyní v zimě se mi moc nechce, ale na příští rok mám toho tolik v plánu, že nevím, kde začít.